Hana Catalano

Bolševická inkvizice – část II

Vladimír Hučín hovoří...

          Vladimír Hučín byl 28.2. propuštěn z vazby. Zprávu o propuštění dostal v tento poslední únorový den zcela nečekaně krátce po poledni, a po druhé hodině odpoledne již stál venku před branami olomoucké věznice. Jeho první kroky vedly k paní Zdeňce Mašínové, sestře dodnes oficiálně popíraných hrdinů československého Třetího odboje, bratrů Josefa a Ctirada Mašínových.
          Dne 9. března osobně zodpověděl otázky Jeffa R. Nyquista, renomovaného amerického geopolitika, který se na svých stránkách http://www.JRNyquist.com zabývá také problematikou nebezpečí spojeného s komunismem.
          Vladimír Hučín touto cestou děkuje za všechna slova podpory, která do vězení dostával od svých příznivců ze všech koutů světa. Všechny obdržené dopisy a pohlednice jej psychicky nesmírně posilovaly v jeho boji. Termín soudního procesu ještě není známý, ale dá se téměř s jistotou předvídat, že k němu před nadcházejícími volbami nedojde. Hučínovo tvrzení o „bývalých“ komunistických a estébáckých strukturách ve státní správě totiž nejsou žádnou poplašnou zprávou, jež je paradoxně i součástí jeho obžaloby, nýbrž realitou, známou široké veřejnosti.

     1) JRN: U soudu jste hovořil o pronikání komunistických struktur do státní správy. Jelikož komunismus se údajně zhroutil a totalitní stav byl prý zlikvidován, co jsou tedy přesně tyto komunistické struktury a co je známo o jejich funkci?
VH: Tak já jsem především upozorňoval na ty osoby, které se v minulosti výrazně angažovaly ve prospěch komunistického režimu ve sférách bezpečnostních struktur, a jež dnes působí na ještě exponovanějších funkcích než předtím. To znamená, že mají rozhodující moc v těchto sférách. Kdybych například uvedl okresní měřítko, tak ředitel okresního oddělení policie je člověk, který přicházel do kontaktu s KGB, který se podílel na vyšetřovacích metodách tehdejší Státní bezpečnosti (StB), sám byl členem předsednictva a dokonce i předsedou celoútvarového výboru KSČ a byl také zapojen do různých zpravodajských operací v boji proti vnitřnímu nepříteli. Takže těmto lidem je dnes dávána možnost, aby měli rozhodující slovo v bezpečnostních problematikách. To je, myslím si, výrazné nebezpečí pro současný systém, neboť bezpečnost je vlastně v rukou struktur bývalého režimu. NATO je zapojením těchto struktur maximálně ohroženo, proto si myslím, že by prověrky měly být velmi důkladné a NATO by si mělo vytvořit určitý mechanismus, kterým by si tyto lidi mohlo důkladně prověřit a zjistit, zdali dotyční skutečně mohou být na těch strategických a bezpečnostních pozicích, a zkonfrontovat výsledky šetření s riziky, které jejich přítomnost na těchto místech přináší. Já jsem se v tomto směru snažil podílet se na těchto prověrkách a přinesl jsem řadu důkazů i v souvislosti s mým případem, s mými rehabilitacemi z minulosti. 

     2) JRN: Jsou nějaké důkazy o tom, že komunistické struktury, které dnes skrytě fungují, byly účelově dosazeny před Sametovou revolucí? Myslíte si, že existuje jakýsi dlouhodobý strategický plán, podle kterého se tyto struktury řídí?
VH: V roce 1990 jsem byl předsedou občanských komisí. Byl jsem zvolen Občanským fórem, což bylo takové to prvotní politické seskupení, které po zrušení vedoucí úlohy Komunistické strany Československa do určité míry zastupovalo ten politický koncept v zemi. Jako předseda občanských komisí jsem se dostal k materiálům, které jednoznačně svědčily o tom, kdo, kde a v čem byl dříve zapojen. Já jsem se snažil řadu těchto dokumentů zachránit. Ne vždy se mi to podařilo, ale například jenom v řadách těch signatářů Charty, kde jsem sám působil, mi například Tomáš Hradílek, pozdější ministr České republiky, přímo zakázal, abych dokumenty zachraňoval před zničením. Přitom tyto dokumenty mohly usvědčit řadu osob z kolaborace nebo ze spolupráce se Státní bezpečností a bezpečnostními složkami vůbec. Takže i někteří signatáři Charty byli vlastně později dekonspirováni jako významní agenti Státní bezpečnosti. Patří sem mimo jiné i Dr. Josef Danisz, právník, který mne přímo kontaktoval, byl zapojen v Občanském fóru, a pak vyšlo najevo, že je agentem. Tito lidé zpočátku vytvářeli takový ten prostor pro sebe a pro ty, kterým se zničením dokumentů zajišťovala ochrana, měli vytvořit příznivé prostředí, vyčkávali, až se všechno přežene, a vytvářením jakési mlhy nad skutečnostmi bránili tomu, aby se později dalo něco dohledat.
     3) JRN: Domníváte se, že Česká republika je unikátní v tom smyslu, že komunistické sub-struktury (nebo mafie) stále přetrvávají, nebo by to mohlo být součástí většího plánu komunistické adaptace, zorganizovaného před rokem 1989, ve kterém jsou uplatňovány direktivy z Moskvy?
VH: Do čela Státní bezpečnosti se dostal generál Alois Lorenc – velice chytrý člověk, typ šachového hráče – který věděl, že je nutné odstranit takové to zkostnatělé jádro, stranické jádro s Jakešem a dalšími, kteří již nebyli dále schopni prosazovat ideologická klišé. Chytrá část Státní bezpečnosti, kterou představovala mladá progresivní garnitura, začala pracovat tak, aby si vytvořila jakýsi přechod. Situace už jim nedovolovala pozvat znovu tanky z Ruska a nějakým způsobem to zde zachraňovat, jako tomu bylo v roce 1968. Takže po dohodě, ke které muselo dojít mimo rámec naší republiky, bylo dohodnuto, že pragmatici ve spojení s prognostiky z prognostických ústavů vytvoří koncept s cílem zachránit přechod pragmatických komunistů, kteří již neusilovali o to, aby byl zdůrazňován srp a kladivo, kteří  moc dobře věděli, že ekonomika je podstatná a že ji musí dostat zpátky do svých rukou – byť v jiné podobě. To znamená, že soudruh ředitel nějaké továrny se nakonec stal panem velkým kapitalistou, který pak rozhodoval o daleko větším koncernu než předtím, který spolu s dalšími dostal možnost založit nějaký trust, jež se posléze stal mocenskou pákou a rozhodoval, jaká skupina lidí tam bude zaměstnána a jaká ne. Obyčejný občan, který jenom zvonil těmi klíči a představoval si, že odstraní tyhle lidi z politické a ekonomické sféry, neměl vůbec šanci. Ale ten začátek vypadal velice idealisticky, nadšeně a spontánně, ti studenti a všechno kolem, že i já musím přiznat, že jsem ledasčemu uvěřil. Jelikož jsem však proti nim dříve kontrarozvědně bojoval, velice rychle jsem přišel na to, že je všechno trochu jinak. Když jsem se pak dostal k BIS, tak jsem s hrůzou zjistil, že je to zcela jinak, a postupně jsem si začal svoji mozaiku pečlivě doplňovat. Právě na téhle události jsem usilovně pracoval a snažil jsem se vytvořit co možno nejucelenější obraz, ale dopadl jsem tak jak jsem dopadl. Po deseti letech práce jsem byl uvězněn.
     4) JRN: Jakou hrozbu tyto skryté komunistické struktury představují pro NATO? Jaké jsou důsledky pro EU?
VH: Co se týče NATO a bezpečnostní stránky, myslím si, že zástupci této organizace jsou velice naivní a měli by si sami vytvořit nějaký mechanismus k tomu, aby si určité věci mohli ověřit ještě z jiné strany, nezávisle na tom, jak se jim vše předkládá. Opravdu, v generálním štábu armádním nebo v bezpečnostních složkách jsou lidé, se kterými jsem sváděl velké boje. Třeba i v řadách kontrarozvědky jsou lidé, kteří v minulosti prošli různými stranickými funkcemi, lidé, kteří jsou naprosto nedůvěryhodní. Dá se říct, že tam pronikli i agenti bývalé slovenské informační služby, kteří tam vyčkávají na vhodnou situaci. Já osobně tedy nechci malovat čerta na zeď, ale ty prověrky, o kterých já vím a o kterých mohu hovořit, tak ty byly naprosto nedostatečné, byly účelové a lidé, kteří těmito prověrkami prošli, v žádném případě neskýtají záruky. To by ale chtělo detailně doložit některými dokumenty na určitém modelu, aby si ti, kteří se o toto zajímají, udělali objektivní názor.
     5) JRN: V Americe nám říkají, že „ve východní Evropě komunismu dnes už nikdo nevěří“. Říká se nám, že socialistický experiment v zemích bývalého Varšavského paktu selhal, že i komunisté přiznávají, že jejich plány a myšlenky byly nesmysly. Je to skutečně tak – a pokud nikoliv, vysvětlete prosím, co znamená být v dnešní době komunistou v České republice či v jiných bývalých satelitních zemích Sovětského svazu.
VH: Drtivá většina komunistů, kteří dnes tvoří páteř komunistické strany, KSČM, která převzala dědictví po Komunistické straně Československa, jsou ti původní, kteří tuto páteř tvořili i dříve. Samozřejmě tam přibyli i ti mladší. Já osobně jsem rozpracovával krajní levici v oblasti severní Moravy, kde je výrazná nezaměstnanost. Pokud existuje nezaměstnanost, dochází k sociálnímu napětí, které vytváří podhoubí pro tyto krajně levicové ideologie. Zabýval jsem se tím a skutečně jsem doložil, že je nutno na to dbát a monitorovat tyto aktivity, protože v oblastech velké nezaměstnanosti je nebezpečí nežádoucího bujení. K takové situaci již došlo například v okresech Bruntál a Karviná, kde volby prokázaly, že tam vítězí komunistická strana. Myslím si, že v těchto lokalitách se stávajícím sociálním napětím budou mít komunisté v nadcházejících volbách dosti výrazný úspěch. Nechci však předbíhat. Komunistická ideologie zde přetrvává a vhodní manipulátoři dokáží těm nezaměstnaným a těm, kteří nejsou schopni se sami opřít o vlastní názor, podávat tuto ideologii kapku po kapce, využívat tíživé situace, a skutečně tím takové lidi infiltrovat a ovlivňovat tak volební preference. Ale nechme se překvapit. Obávám se však, že v lokalitách se zvýšenou nezaměstnaností budou mít komunisté úspěch. Tato ideologie je tedy stálým nebezpečím a myslím si, že by měly existovat bezpečnostní složky, které by na toto dohlíželi. I když se v případě KSČM jedná o parlamentní stranu, jedná se zároveň o nebezpečnou ideologii, kterou není radno podceňovat.
     6) JRN: Jak vypadá vaše kauza v současné době? Podnikne stát proti vám další kroky?
VH: Já jsem byl po roční vazbě nečekaně propuštěn. Čeká se tedy na soud, dostávají se na světlo věci, které veřejnost doposud neznala. Je přece jen mnohem lepší, když je člověk na svobodě a může se více bránit. Je však velice důležité, aby při celém soudním řízení byla účastna veřejnost. Budou tam konfrontována fakta, která mohou výrazně ovlivnit veřejné mínění a která mohou vnést do řad iniciátorů mého zatčení „velký průvan“. Ti, kteří celou akci zosnovali, skutečně patří k těm, kteří jsou stoupenci komunistické ideologie a skrývají se pod různými plášti současné demokracie. V podstatě však pracují pro bývalou východní strukturu KGB s cílem paralyzovat nebezpečí, které jim hrozí rozkrýváním, na kterém jsem pracoval. Přímo jsem se podílel na kontrarozvědné práci proti KGB a jejím vlivům. Již v roce 1983 jsem odhalil agenta KGB Antonína Mikeše, byť přitom byla použita výbušnina. Svazek je dnes odtajněn, je možno do něho nahlédnout a rozsudek nad tímto agentem byl potvrzen  Nejvyšším soudem. Agenta jsem dekonspiroval, ale od té doby je mi věnována výrazná pozornost.
     7) JRN: Proč vás komunisté propustili z vězení a zda si myslíte, že mají v plánu vás zdiskreditovat nyní, když jste na svobodě.
VH: Myslím si, že zvolili menší zlo. Je skutečností, že občané se začali angažovat, vznikaly různé protestní akce na moji podporu a početnost různých aktivit byla stále větší a větší. Původní obvinění, kterým jsem byl obviněn z terorismu, z organizování pumových útoků, které dodnes nejsou ani v jednom případě objasněny, bylo velmi podezřelé i pro běžného občana, který se touto problematikou vůbec nezajímá. S trochou nadsázky bych to přirovnal k zapálení Říšského sněmu, kdy si nacisté sami budovu zapálili, aby mohli obvinit své odpůrce. Pumové útoky byly skutečně profesionální zpravodajskou operací bývalých komunistických struktur. Mým cílem je toto prokázat. Má to spojitost se současnou bezpečnostní garniturou, která má dnes rozhodující vliv v bezpečnostních sférách. Ale je to otázka času, a proto potřebuji, aby veřejnost byla u soudu přítomna, aby vše bylo co nejvíce transparentní.
     8) JRN: Proč Václav Havel ve vaší kauze neintervenoval? Je tento údajný bojovník za lidská práva podvodníkem a tajnou kreaturou komunistických struktur ve vaší zemi?
VH: Odpovím na to přímo. On se seznámil s mým trestním spisem, který má stupeň utajení. Tam je řada odposlechů - telefonických hovorů jak ze služebního automobilu, tak z bytu a kanceláře. Já v mnoha těchto hovorech kritizuji některé signatáře Charty 77 a obviňuji je i Václava Havla z určitého komplotu, z dohody s komunisty, což se vztahuje k 17. listopadu 1989 a polistopadovému vývoji. Zmiňuji se též o některých skutečnostech provedení celého 17. listopadu. Takže když on četl můj názor na Chartu 77, kde jsem se snažil prokázat, že řada signatářů Charty 77 byla vlastně agenty Státní bezpečnosti, tak samozřejmě nezaujal nějaký vstřícný postoj. Zmiňoval jsem také Miroslava Dolejšího, se kterým jsem byl ve výkonu trestu v Minkovicích, a který je autorem Analýzy 17. listopadu. Musel jsem do jisté míry přiznat, že tento Dolejší, když jsem se s ním ve vězení setkával, měl do jisté míry pravdu v některých názorech, i když v některých s ním zase souhlasit nemohu. I toto je tedy v odposlechu zaznamenáno. Když to presidentu Havlovi ukázali, je samozřejmé, že by moje propuštění nevítal. Musím ale aspoň kvitovat, že dal milost mé matce, která by jinak zřejmě byla nejstarší teroristkou v republice. Nechali mne pod dojmem, že je někde ve vazbě na Ruzyni, takže jsem byl moc rád, když jsem se dozvěděl, že jí byla udělena milost.
     9) JRN: Jak s vámi bylo zacházeno ve vězení?
VH: Zpočátku byl na mne vyvíjen výrazný tlak, výslechy byly provokativního rázu. Zejména se jednalo o skupinu vyšetřovatelů řízenou Václavem Jakubíkem, který zastává vysoký post coby náměstek policejního presidenta. Ten má na starosti protiteroristický oddíl a další speciální složky. Členové těchto složek na mne proto vyvíjeli velký nátlak. Při mém zadržení bylo použito násilí, výhrůžky a urážek nespočet, toho bylo hodně. Mohu ale říct, že někteří dozorci ve vězení byli vstřícní, jako kdyby chápali, oč v celé věci jde. Až na některé výjimky z řad těch starých dozorců, kteří ještě pamatují předlistopadové časy. Ti byli proti mně nepřátelsky naladěni. Ale celkově je znatelný rozdíl mezi vazbou dnes a v předlistopadové době. Dříve to bývalo mnohem tvrdší. Dnes přece jen je možnost poslouchat rádio a sledovat denní tisk.
Pro mne bylo velice deprimující, když jsem byl umístěn na tu psychiatrii, protože to bylo skutečně degradující, degradující postavení po ty dva měsíce. Ale přečkal jsem to, přežil jsem to a byl jsem shledán naprosto normální, dokonce shledali ještě další mé kladné stránky, takže nejsem obviněn z pumových útoků. Snažili se ze mne dostat, kde jsem ukryl archiv, dokumenty, jména a kódy svých lidí, kteří pro mne pracovali. To se jim nepodařilo ze mne dostat, a proto jsem vlastně byl na psychiatrii umístěn. Nejdříve na mne chtěli použít detektor lži, avšak můj právní zástupce mi doporučil tuto metodu odmítnout. V Olomoucké věznici to bylo trochu tvrdší než na Pankráci, ale vždycky jsem si říkal, že čím blíž k východní hranici, tím je to asi prostě víc ovlivněné. To ale říkám spíš v uvozovkách a tak trochu s nadsázkou.
     10) JRN: Kam podle vašeho názoru Česká republika směřuje? Vzhledem k současným mocenským strukturám.
VH: Já v současné době pozoruji, že sílí vliv jisté organizace, která si říká Klub českého pohraničí. Tato organizace s tímto názvem v sobě sdružuje řadu těch, kteří nesouhlasí se zrušením Benešových dekretů. Je to však vyloženě estébácká a komunistická organizace, která na sebe nabaluje další. Myslím si, že o této organizaci brzy uslyšíme, protože jejich názory se stále více radikalizují a v oblastech, kde je ta výrazná nezaměstnanost, to může dospět až do kritického stádia. Nabalují se na ni také různé odborové organizace, které si osobují právo rozhodovat za občany. Je to ale taková zpravodajská hra komunistů, kteří se halí do nových plášťů, vytváří jakési mimikry a přitahují k sobě občany, jež jsou v sociální tíži. Těžko říci. Pokud tady bude narůstat nespokojenost a napětí a dále pak ty prověrky, které jsou doposud uskutečňovány s nedostatečnou kvalitou a bez důrazu na odstraňování starých struktur z mocenských pozic, tak si myslím, že by Česká republika nebyla asi valným přínosem pro NATO a vůbec pro nějaké spojenectví. Obávám se, že ten extremismus může jednoho dne dosáhnout dosti značných rozměrů a stane se proto bezpečnostním rizikem. Já se na to dívám z tohoto pohledu. Politickou vizi zatím nemám, o tom si můžeme pohovořit po volbách. Bojím se, že komunisté v těchto volbách mohou získat.
     JRN: Děkuji. Přerov, 9. března 2002