Hana Catalano

Český demokratismus aneb s Říší zla na věčné časy (?!)

        Málokdo dnes již pochybuje o tom, že komunismus v podstatě není o upřímné víře v ideologii, nýbrž o taktice směřující k uchopení veškeré moci. Stejná taktika, pouze trochu modifikovaná s ohledem na různé změny ve společnosti, je stále intenzivněji využívána i v současné době. Zločinecký syndikát komunistů od svého strategického plánu světovlády nikdy neupustil a osvědčená metoda „tlaku shora“ ve spojení s „tlakem zdola“ je i nadále účinným nástrojem.
        Je zcela jasné, že „sametová revoluce“ a pád „železné opony“ vůbec, byly nehorázným podvodem. Komunisté by se své moci NIKDY dobrovolně nevzdali! Potřebovali však získat prostředky a technické vymoženosti Západu k dalšímu, tentokrát již konečnému úderu, ke konečné fázi, ve které chtějí nastolit svoji hrůznou světovládu.
        Tzv. „tlak zdola“ je zcela strategicky plánován i prováděn pomocí organizované opozice, například odbory, některými environmentálními a mírovými hnutími, nadacemi apod., zejména však ultralevicovými spolky různého označení se socialistickým, komunistickým či fašistickým programem. Levicoví „revolucionáři“ vždy dobře posloužili k posilování moci komunistických zločinců. Komunisté mají své věrné infiltrované v každé z těchto organizací. Tyto vyvolávají a podněcují ve společnosti patologické jevy, šíří dezinformace, nenávist a zášť, neštítí se provádět i různé teroristické činy a sabotáže. Takovéto aktivity logicky vedou k předem připravenému „tlaku shora“ – každá akce vyvolá reakci – ve smyslu stále více totalitních legislativ, k oklešťování svobod občanů, k různým perzekucím a účelovému odstraňování nepohodlných osob, které tuto známou bolševickou taktiku prohlédly a nechtějí mlčet.
        Přestože máme komunisty zastoupené v parlamentu (!!) jen menšinou, jsou infiltrováni do všech politických stran v zemi (zejména do dnes vládnoucí ČSSD), a to i do těch neparlamentních. Zde účelově prosazují zmíněný „tlak shora“ a zároveň dbají na to, aby se veškerá moc soustřeďovala do rukou několika málo vyvolených, čímž by pak uskutečnění konečné fáze mělo být mnohem jednodušší. Přesně podle Leninova mustru, přizpůsobenému dnešním podmínkám ve společnosti.
        Nemáme demokracii, neboť v té se soustřeďování moci, korupce a další zlořády totalitních režimů nepraktikují. Nazývejme proto věci správnými jmény. Máme demokratismus. Demokratismus = socialismus/komunismus + falešný hábit demokracie za účelem přilákání zahraničních investic a vyspělých technologií.
        Je nejvyšší čas, aby lidé tyto snahy o návrat do Říše zla prohlédli a bránili svá bytostní práva a svobodu pro sebe a další generace.
        I média jsou již těmito komunistickými snahami ovlivňována, neinformují nás otevřeně o hrozícím nebezpečí. Dostáváme pouze kusé zprávy o pronikání ruských tajných služeb na naše území, o „bývalých“ estébácích a komunistech na vysokých postech ve státní správě, o prohnilé justici, plýtvání peněz z našich daní apod.
        Slušní a poctiví lidé, kteří se snažili o upozorňování a nápravu hrozivé situace, jsou potichu odstraňováni a umlčováni. Rozpracované kauzy a šetření jsou bez vysvětlení ukončovány a „zameteny pod koberec.“ Sedmá velmoc je účelově paralyzována a laická veřejnost neví, netuší. Oběti komunistické zvůle a hrdinové třetího odboje, který dosud nebyl oficiálně uznán, mají ve spisech našich zkorumpovaných tajných služeb se zmanipulovanými bezpečnostními prověrkami nálepku „extrémní pravice“ (např. členové KPV, Zdeňka Mašínová a další stateční lidé).
        Kauza bývalého kapitána BIS Vladimíra Hučína zůstává dodnes utajována veřejnosti a dnes se v ní hraje taktická hra na čas. Přitom Vladimír Hučín věnoval víc než pět let svého života v BIS právě těm operacím, o kterých by měla být veřejnost neprodleně seznámena, aby se mohla bránit – dokud je ještě čas a existují možnosti.
        V současné době probíhající soudní proces s ultralevicovým Davidem Pěchou, řízeným estébákem Ludvíkem Zifčákem, je veřejnosti médii účelově podáván ze zcela jiného úhlu než jakou je objektivní skutečnost. Řízený David Pěcha představuje nebezpečnou ultralevici, za kterou se skrývá teroristická aktivita, šíření dezinformací a nenávisti. Zdůrazňovaná svoboda slova, jak se nám v jeho případě snaží média podsouvat, zde nemůže obstát. Pěcha, mimo jiného, posloužil komunistům jako prvotní nástroj k odstranění V. Hučína z BIS. Měl by se tedy ze svých trestných činů obsažených v obžalobě zodpovídat a spravedlnost by měla konat. Současně by se však měli ze svých aktivit před soudem zodpovídat i konspirátoři a řídící osoby, neboť jak již řečeno, Pěcha byl pouhým nástrojem.
        23. září se koná další pokračování tohoto procesu v soudní síni v Šumperku, kdy by měl vypovídat i Ludvík Zifčák. Uvidíme, zda v tom Pěchu nechá. Možná se bude od všeho distancovat, stejně jako zůstal „za rohem“ při oficiálně povolené (!!) komunistické demonstraci (21. srpna 1998) před domem Zdeňky Mašínové, kdy tato paní, jedna z obětí komunistického teroru, byla veřejně urážena a nazývána „sestrou vrahů.“ Neuvěřitelná a neslýchaná drzost v zemi, kde byl komunistický režim zákonem odsouzen!
        Demokratický a civilizovaný svět pohlíží již s velkou nedůvěrou k dění v naší zemi. Vlekoucí se kauza Vladimíra Hučína, a další nečisté postkomunistické praktiky vyvolávají veliké pochybnosti jak doma tak v zahraničí, a napětí se stupňuje. Čeho se „bývalí“ komunisté a estébáci tak obávají, že se zuby nehty brání účasti veřejnosti při procesu s bývalým kapitánem BIS? Proč celá kauza „zamrzla“ a proč by měli mít Hučínovi obhájci bezpečnostní prověrky? Proč byl soud s agentem vojenské rozvědky Srbou veřejný a jeho obhájce nemusel mít bezpečnostní prověrku? Proč musel schopný kapitán našich tajných služeb, který si hodně pamatuje, strávit dva dlouhé měsíce na psychiatrickém pozorování, a ředitel zeměkoule Jan Kavan, který si nic nepamatuje, nemusel?
        Kdy nás naši placení zástupci otevřeně seznámí se skutečným stavem, v jakém se naše republika nachází?
        Je hodně otázek a odpovědi stále chybí.