Hana Catalano
duben 2007

Drogy, Rusko a terorismus

Joseph D. Douglass Jr., PhD

(březen 2002, avšak stále aktuální a naléhavé téma; se souhlasem autora přeložila Hana Catalano)

    1. část


    „Bojujeme-li proti drogám, vedeme tak válku s terorismem,“ vysvětlil president Bush 12. února, když oznámil navýšení rozpočtu na protidrogové operace.
    Má pravdu. Nemůžeme vést skutečnou válku s terorismem, aniž bychom nevedli opravdový boj proti ilegálním drogám, neboť tyto dva faktory jsou úzce spjaté. Jsou tak propojené, že pravou otázkou snad je: „Jak můžeme vyhrát válku s terorismem, když se nám nedaří zvítězit nad drogami?“
    Hráči jsou stejní na obou frontách. Obchodování s drogami je významným zdrojem financování teroristů. Samotnou podstatou některých teroristických skupin je obchod s narkotiky a vice versa. A ti překupníci s drogami, kteří nejsou teroristé, jsou na teroristech závislí kvůli ochraně a pomocných službách, za něž se obvykle drogami platí. A to je pouze začátek skryté stránky boje s terorismem.

    Organizovaný zločin – hráč v pozadí

    Zhruba před rokem provedla americká meziagenturní skupina studii o mezinárodním organizovaném zločinu. Její závěry byly děsivější než útoky z 11. září.
    Jenom roční příjmy z části organizovaného zločinu – praní špinavých peněz – byly odhadnuty na nejméně 900 miliard amerických dolarů, přičemž je pravděpodobné, že převyšují 2 biliony dolarů ročně. Jiné studie odhadují hrubé roční příjmy v této oblasti na více než 2 biliony.
    Obchod s drogami, s ročními příjmy 500+ miliard dolarů, je jedním z hlavních složek organizovaného zločinu.
    Další složkou je prodej ilegálního zboží a zbraní, z nichž většina putuje k teroristům a teroristickým režimům.
    Třetí složkou je zprostředkovatelská role organizovaného zločinu, kdy pomáhá teroristickým skupinám a zločineckým národům získávat zbraně hromadného ničení.
    Finanční rozměr organizovaného zločinu – jeho využívání ke koupi přízně, služeb, ke korupci a kompromitaci – vyvolává asi největší obavy. Stačí jen několik následujících výroků z meziagenturní zprávy „Vyhodnocení hrozby mezinárodního zločinu“ (prosinec 2000), abychom byli v obraze.
  • „Většina skupin organizovaného zločinu úspěšně zkorumpovala osoby, které mají za úkol je vyšetřovat a trestně stíhat.“
  • „Zločinecké skupiny mají největší úspěch při korumpování vysokých politiků a vládních úředníků v zemích, které jsou domovskou základnou jejich operací.“
  • „Mezinárodní zločince lákají světové finance a obchod. Úspěšně se vyhýbají bližšímu šetření díky důležitosti, jakou mají dané obchodní a finanční transakce pro podnikatelské firmy a vlády.“
  • „Zločinecké skupiny si kultivují a spoléhají se na zkorumpované politické elity, vládní úředníky a vysoké funkcionáře policejních a bezpečnostních složek, kteří chrání jejich operace a poskytují krytí.“
  • „Nezákonné příjmy používají na financování politických kampaní, kupování volebních hlasů, ochranu svých operací, ovlivňování legislativy, získávání pozic ve státní správě a podplácení při trestním stíhání.“
        A ještě jeden výrok:
  • „Jedním z významnějších vývojů od konce Studené války je rostoucí angažovanost povstaleckých, polovojenských a extrémistických skupin.“

    Jinými slovy, teroristů.

    Jedna velká šťastná rodina

    Neplatí pouze to, že terorismus žije z obchodu s drogami. Faktem je, že terorismus, obchodování s drogami a organizovaný zločin jsou jedna velká rodina.
    Původně šlo o nezávislé operace, které se objevovaly v různých oblastech a evolučním způsobem se rozrůstaly. Dnes je charakter těchto operací jiný.
    Je to proto, že si ve druhé polovině minulého století různé státy (zejména státy komunistické, které byly povahou přirozeně zločinecké a teroristické) uvědomily potenciál těchto operací coby revolučních zbraní. Proto začaly obchodování s narkotiky, organizovaný zločin a terorismus přetvářet ve velké státní operace zpravodajských služeb. Tyto tři operace – překupnictví, terorismus a zločin – jsou sice odlišného rázu, avšak navzájem se doplňují. Fungují společně, přestože se snaží vypadat nezávisle jedna na druhé. Vzájemně si nekonkurují, nýbrž synergisticky spolupracují. Všechny tři se vzájemně tak propojily, že boj s kteroukoliv z nich znamená boj se všemi třemi.
    V podstatě právě tohle je třeba dělat – vést válku se všemi třemi. Všechny tři jsou nepřijatelné, jsou to všechno skryté útočné operace státních zpravodajských služeb, každá z nich může mít katastrofální následky a všechny musí být vymýceny.
    Nejhorší je obchod s drogami a organizovaný zločin, nikoliv terorismus. Terorismus škodí z těch tří nejméně, protože jeho hlavním produktem jsou fyzické škody, na rozdíl od organizovaného zločinu a drog, jenž útočí na morální základ společnosti a korumpují její vedení a instituce.
    Avšak z důvodu zavedené publicity, jež je věnována terorismu, je to právě on, jemuž se dostává lví podíl pozornosti. Důkazem je reakce americké vlády na útoky z 11. září.
    Mnohem větší škody co do úmrtí, obětí, korupce a ekonomických ztrát ve skutečnosti napáchá organizovaný zločin a obchod s drogami.

    „Nadsvětí“

    U organizovaného zločinu je „nadsvětí“ nadřazeno „podsvětí“. Patří sem lidé, kteří tahají za politické a finanční nitky. (Viz David Jordan, „Drug Politics“, University of Oklahoma Press, 1999.)
    Úroveň důležitosti nadsvětí lze posoudit podle 2+ bilionů dolarů ročních příjmů, za něž se pořídí strašné množství korupce, kompromitace a spoluúčasti. Centrem zájmu jsou politické strany, vládní úředníci na vysokých postech, soudci, významné právnické firmy, finanční instituce, zpravodajská média, vyšetřovací/policejní agentury a zpravodajské služby.
    Tento fenomén a jeho dopady je třeba správně chápat. Naším cílem války proti terorismu je zničit terorismus na celém světě a při procesu nedělat rozdíl mezi teroristy a těmi, kteří je ukrývají nebo podporují. Dopady je nutné jasně specifikovat. Terorismus je kriticky závislý na finančních, logistických a politických korupčních sítích, v nichž se angažují sítě organizovaného zločinu a státních zpravodajských služeb nebo jsou jimi kryty. Nemůžeme odříznout hlavní finanční podporu teroristů, aniž bychom nezaútočili na srdce a duši organizovaného zločinu: finance a praní špinavých peněz.
    Navíc, organizovaný zločin má desetkrát tolik právníků a finančních odborníků než naše Ministerstvo spravedlnosti a FBI, a všichni jsou mnohem lépe placeni, lépe spolupracují a jsou více oddáni věci.
    Zde je ten kámen úrazu a světlo na konci tunelu je v nedohlednu.

    Angažovanost Ruska a Číny

    „Jsou Rusko a Čína zapleteny do podpory zla?“ Tuto klíčovou otázku položil senátor Evan Bayh během slyšení senátního zpravodajského výboru ve věci hrozby pro národní bezpečnost.
    Tato otázka byla značně relevantní, protože určitá fakta ohledně Číny a Ruska (obě země se k nám podle všeho připojily ve válce s terorem) v diskuzi na dané téma chyběly.
    Je dobře známo, že Čína je jedním z největších podporovatelů teroristů na Středním Východě a že podporuje zločinecké režimy, které chtějí získat střely dlouhého doletu a zbraně hromadného ničení.
    Ještě více se angažuje Rusko. Ve své bývalé inkarnaci coby Sovětský svaz je Rusko praotcem mezinárodního terorismu.
    Mezinárodní terorismus dnešní doby je principiálně produktem ruské vojenské rozvědky, GRU, a v menším rozsahu její civilní rozvědky, KGB. Jak KGB tak GRU jsou stále živé a jsou dnes mocnější než byly za komunismu.
    Navíc, během posledního desetiletí byly různé ruské laboratoře a organizace (např. vojenské a zpravodajské) největším zdrojem šíření potenciálních zbraní hromadného ničení, raket a ponorek.
    Proto by možná účast Ruska a Číny měla být pod tajným drobnohledem CIA už mnoho let a senátor Bayh si zasloužil upřímnou a jasnou odpověď. Dostal však odpověď, která téměř postrádala smysl.
    Ředitel CIA Tenet mu odpověděl: „Nuže, pane, nejprve bych řekl, že – a je to všechno zvláštní. Důvody mohou být různé. A někdy máme odlišnosti mezi vládou a jednotlivci. A to je vždycky – a nechci dělat velký rozdíl, ale někdy jsou to obě tyhle věci.“
    Překlad: „Ano, senátore, jsme přesvědčeni, že se účastní, ale nechápeme roli těch, jenž jsou zapleteni, ať již to jsou nezávislí jednotlivci nebo vládní představitelé. Popravdě řečeno, jelikož se snažíme budovat s Ruskem přátelství a protože nevíme, co bychom dělali, kdyby byli zapleteni, raději bychom na toto téma teď nehovořili.“

    Zločiny komunismu

    K zodpovězení senátorovy otázky se musíme vrátit o padesát let zpátky, k zárodkům dnešního mezinárodního terorismu, obchodu s drogami a organizovaného zločinu.
    Na toto téma se nehovoří snadno vzhledem k postojům akademiků, politických kruhů, médií a dalších, kteří se 80 let snažili o zločinech komunismu mlčet, jak je výslovně uvedeno v současné studii „The Black Book of Communism“ (Harvard University Press, 1999; Černá kniha komunismu, nakl. Paseka, 1999-pozn.př.).
    Kvůli tomuto mlčení jsou informace o komunistických zločinech pro většinu lidí šokující a tudíž těžko uvěřitelné.
    Toto „ticho“ je důsledkem politické ochrany, jež je z velké míry zodpovědná za bezprecedentní nárůst organizovaného zločinu, obchodování s drogami a mezinárodního terorismu v posledních padesáti letech. Je to nejtěžší lekce ze všech a nepřinesla ponaučení.
    Fakt, že organizovaný zločin, obchod s drogami a terorismus jsou ruské (a čínské) STÁTNÍ operace je pro lidi těžko přijatelný a ještě hůře se začleňuje do jejich myšlení a plánování, právě vzhledem k dlouhé historii politického, zpravodajského a akademického mlčení ve věci těchto zločinů komunismu.
    Jak to mohou být státní operace, když o nich naši vlastní představitelé mlčí? Závěry této otázky jsou stejně tak znepokojující.

    Původ dnešního terorismu

    Se zárodky dnešního terorismu, obchodování s drogami a organizovaného zločinu měl vlastní zkušenost bývalý vysoký československý funkcionář, generál-major Jan Šejna. Byl vedoucím sekretariátu ministra obrany a byl svědkem plánování a provádění všech tří operací různými komunistickými státními zpravodajskými službami, zejména Sovětského svazu a jeho východoevropských satelitních zemí.
    Nikdo z americké vlády nechtěl slyšet, co Šejna říkal, včetně (či zejména) CIA, protože jeho informace byly politicky velice nekorektní. (Viz kniha „Red Cocain“, nakl. Edward Harle, 1999; překlad knihy Rudý kokain, kterou napsal J. Douglass ve spolupráci s J. Šejnou, se připravuje-pozn.př.) Co Šejna uváděl ohledně sovětských operací lze shrnout následovně.
    Když se dostal Chruščev v roce 1954 k moci, pustil se do obnovy globálního revolučního hnutí Sovětského svazu, které za Stalina stagnovalo.
    Pod vedením Chruščeva Sověti rychle upustili od termínu „revoluční boj“ a svoje aktivity začali nazývat boji „národního osvobození“, což mělo budit klamné zdání, že se jedná pouze o národní osvobozenecká hnutí a nikoliv o mezinárodně vyvolávané revoluční operace, jimiž ve skutečnosti byly.
    Současně s touto změnou byly uvedeny do praxe tři nové strategické zpravodajské operace (to znamená ty, jež měly strategickou důležitost): mezinárodní obchodování s drogami (za účelem podkopání základů společnosti a oslabení jejích vůdců), mezinárodní organizovaný zločin (za účelem zkorumpování politiků a finančních institucí) a mezinárodní terorismus (za účelem destabilizace zemí a k vytvoření revolučních situací).
    Terorismus a obchod s drogami řídila hlavně GRU, organizovaný zločin zpravidla KGB.
    Sověti měli v těchto operacích již nemalé zkušenosti. Od svého vzniku byl Sovětský svaz synonymem teroru. Jak je stručně a jasně uvedeno v knize „The New KGB“ (William R. Corson a Robert T. Crowley, nakl. Morrow, 1986): „Žádný národ na světě se nemůže v této krvavé aréně rovnat SSSR.“
    Hlavním nástrojem organizování a realizace teroru byla Čeka, předchůdkyně KGB. Jejím šéfem byl Felix Džeržinskij, který před svržením ruského cara v únoru 1917 strávil mnoho let ve vězení (1897-1899, 1900-1902, 1912-1917).
    Když byl vězněn, tak mu jeho houževnatost a vůdcovské schopnosti získaly respekt spoluvězňů, z nichž většina patřila k ruskému kriminálnímu podsvětí a od nichž se také přiučil jejich řemeslu. Dokonce se stal čestným členem ruského podsvětí.

    Ruská mafie

    Lenin jmenoval Džeržinského šéfem Čeky několik týdnů po listopadovém puči a ten začal přetvářet Čeku na mafiánský nástroj teroru, jehož jediným cílem bylo chránit bolševický režim.
    Stejně jako u mafie si nováčci museli vysloužit své členství poslušným vykonáváním vražd a brutalitou a museli žít pod svou přísahou mlčenlivosti a oddanosti až do smrti.
    Ruské zločinecké podsvětí, které znal Džeržinskij tak dobře, bylo v podstatě využíváno jako mechanismus na podporu upadajícího socialistického hospodářství. Bylo však důkladně sledováno a infiltrováno, aby se v žádném případě nemohlo stát hrozbou pro stát.
    Ruská mafie byla od počátku Sovětského svazu ve skutečnosti neformální prodlouženou rukou Čeky (KGB). Než Džeržinskij v roce 1926 zemřel, směr byl dán.
    Při rostoucím množství operací zahraniční rozvědky se používala narkotika na podchycení a korumpování zahraničních veřejných činitelů. Pašování zboží a činnost organizovaného zločinu byly v podstatě zahájeny proto, že poskytovaly ideální možnosti k infiltraci zpravodajskými agenty, později Spetsnaz (ruské speciální účelové jednotky) profesionály pod zástěrkou běžných kriminálních aktivit.

    „Národně osvobozenecké boje“

    Do roku 1955 byly tyto operace – zločin, drogy a terorismus – převážně operacemi vnitrostátní bezpečnosti a taktickými zahraničními operacemi malých rozměrů. Počátkem roku 1955 však došlo k rychlé změně, neboť byla učiněna rozhodnutí na strategické navýšení zpravodajských operací ve všech třech oblastech – organizovaném zločinu, ilegálních drog a terorismu – na podporu nových národně osvobozeneckých bojů.
    Pro každou oblast byly vypracovány strategické krycí operace, další tradiční ruská silná stránka, které chránily dané operace zastíráním jejich napojení na sovětskou rozvědku a odváděly pozornost od zvlášť citlivých míst, jakým byly například banky.
    Během druhé poloviny padesátých let došlo k plánovací a organizační fázi, v níž byly vypracovány operativní strategie, vycvičeny zpravodajské kádry, zorganizovaly se logistické a materiální zásobovací linie a zřídily se tajné způsoby komunikace.
    Do roku 1960 mělo vše již pevný základ a začaly se realizovat speciální operace s lidmi z různých zemí, jenž byli naverbováni a vycvičeni k provádění daných aspektů operací v cizích zemích. Následující fakta ukazují jejich úspěchy.
    Co se týče obchodování s drogami, tak do roku 1965 měli Sověti (ve spolupráci s jejich východoevropskými satelitními zpravodajskými službami) obrovskou domácí produkci drog a distribuční operace po celém světě, nejvíce však téměř po celé Latinské Americe a na polovině ostrovů v Karibiku.
    KGB v roce 1968 odhadovala, že Sověti mají pod kontrolou přes 37% celkového objemu pašování drog do Spojených států. Nárůst obchodu s kokainem, který začal v roce 1967, byl téměř z 90% výsledkem sovětských operací zahájených v letech 1963-1966 v Bolívii, Peru a Kolumbii. Venezuela byla hlavním organizačním centrem a centrem pro praní špinavých peněz.
    Ve věci terorismu Sověti zrekrutovali, zorganizovali a vycvičili teroristické skupiny po celém světě, od Japonska a Indonésie po Kubu a Latinskou Ameriku, avšak zejména ty na Středním Východě.
    Sověti byli obzvláště mistry v infiltraci muslimských náboženských skupin již ve 20. letech v Indonésii. Pomohli vytvořit základní Arafatovu skupinu v roce 1957 a OOP (Organizaci pro osvobození Palestiny) v roce 1964, jež koncem šedesátých a během sedmdesátých letech jednaly v zájmu SSSR.
    Do roku 1984 byla role Sovětského svazu v organizování, sponzorování a vyzbrojování všech teroristických skupin dobře zdokumentována a terorismus dostal nálepku „globální síly“. (Viz např. Benjamin Netanyahu, editor, „Terrorism: How The West Can Win“, nakl. Tartar, Straus, Giroux, 1986; Terorismus: Jak může Západ zvítězit.)
    U organizovaného zločinu bylo do roku 1960 přes 80 sovětských infiltračních agentů jen v italské mafii. Do roku 1968 se dostali do většiny z 200 mezinárodních skupin organizovaného zločinu po celém světě (jejich záznamy) a zorganizovali přes 75 nových skupin. Samotné Československo řídilo či mělo infiltrováno 50 skupin organizovaného zločinu v různých oblastech světa.
    V roce 1990 byl ruský organizovaný zločin považován policií a národními bezpečnostními složkami jak ve Spojených státech tak v Evropě za zdaleka nejbrutálnější a nejorganizovanější ze všech skupin organizovaného zločinu.
    Původně existovaly tři doplňující se, avšak nezávislé operace. Postupně se všechny tři integrovaly. Kořeny integrace vznikly již v roce 1965, kdy se Trikontinentální kongres poprvé sešel v Havaně za účelem koordinace teroristického plánování.
    Kongres se jevil (na tajné úrovni) jako koordinační setkání teroristů. Avšak na nejvyšší tajné úrovni setkání sloužilo ke krytí koordinace obchodu s drogami a praní špinavých peněz, které v té době procházely procesem změn naplánovaných největšími experty z oblasti organizovaného zločinu a mezinárodních financí.
    Během následujících let vedl synergismus a potřeba koordinace toho, aby si různé operace navzájem nestály v cestě, k jejich přirozené integraci. V případě obchodování s drogami a terorismu bylo toto splynutí Západem zaznamenáno počátkem osmdesátých let a nazváno narkoterorismem.

    Špatně načasovaný útlum ostražitosti zpravodajských služeb

    Bylo by pěkné se domnívat, že KGB a GRU zavrhla tyto aktivity poté co se Sovětský svaz v roce 1991 přeměnil zpátky na Rusko. Nikdo však ještě nevysvětlil, proč by se Rusové vůbec chtěli zbavit tak nesmírně ziskových a mocných entit, jakými jsou obchodování s drogami, organizovaný zločin a terorismus, zvláště když na to nikdo na Západě nepoukazuje a nestěžuje si. Bylo by to totiž politicky nekorektní, neřkuli neslušné. Též by to významným způsobem znamenalo porušení mlčenlivosti, což dosud nikdo z autorit neučinil.
    Nejhorší a téměř neuvěřitelné je, že v okamžiku, kdy se Rusko objevilo ve svém novém hávu, Spojené státy vůči němu zredukovaly shromažďování zpravodajských informací na nezbytné minimum. Stalo se tak přesně v době, kdy z perspektivy národní bezpečnosti mělo být toto shromažďování zpravodajských informací naopak navýšené.
    Za celých sedmdesát let to byla nejlepší doba k takovýmto zpravodajským operacím vzhledem k dočasnému zmatku, který v bývalém Sovětském svazu panoval. Navíc bylo velice důležité vědět, co se tehdy vlastně dělo.
    Rusové byli notoricky známí svými „potěmkinovými“ podvody, kdy se snažili ukázat Západu, že se změnili a už nepředstavují žádnou hrozbu (např. Leninův Nový hospodářský plán ve dvacátých letech, Chruščevovo „mírové soužití“ v letech padesátých, Brežněvovo „détente“ neboli uvolňování napětí koncem šedesátých let či v osmdesátých letech Gorbačevova perestrojka).
    V roce 1982 se Jurij Andropov, mistr podvodu a šéf KGB, stal generálním tajemníkem komunistické strany a KGB se nastěhovala do Kremlu. Jak je uvedeno v knize „Nová KGB“, Andropovým cílem již v roce 1967 bylo KGB modernizovat a zajistit, aby měla plnou kontrolu nad sovětským státem.
    Světové revoluční hnutí opět stagnovalo a Andropov byl přesvědčen, že „řešení“ KGB bylo jediný praktický způsob jak odstranit byrokracii, která dusila jak stranu, tak vládu.
    Že se něco velkého chystá bylo v podstatě signalizováno v roce 1988 a 1989, když Georgij Arbatov, významný ruský teoretik a ředitel Ústavu USA a Kanady, několikrát sdělil, že nám provedou strašnou věc – připraví nás o svoji nálepku nepřítele (viz Anatolij Golicyn, The Perestroika Deception, nakl. Edward Harle, 1998; Perestrojkový podvod).
    Namísto toho, abychom byli více ostražití, americká rozvědka shromažďování zpravodajských informací omezila.
    A i nadále, přestože věděla, co se v Rusku děje, to americká rozvědka vedla od deseti k pěti.
    Vážnost tohoto omezení shromažďování zpravodajských informací je veliká, protože se také jednalo o kulminaci toho, co se stále více jeví jako sovětské úsilí načasované zároveň s rozpadem Sovětského svazu a znovuzrozením Ruska, kdy jako forma zástěrky přešla přímá podpora mezinárodního terorismu z kanceláří GRU a KGB na operace organizovaného zločinu.
    Sovětské vazby na mezinárodní terorismus a jeho sponzorování se počátkem 80. let staly naprosto evidentní (viz Herbert Romerstein, „Soviet Support for International Terrorists“, vydala Foundation for Democratic Action, 1981; Sovětská podpora mezinárodním teroristům) a reputace takovéhoto vztahu musela být očištěna.
    Že se ruská mafie (což byla ve skutečnosti operace KGB) najednou objevila na celém světě jako „důsledek“ rozpadu Sovětského svazu v roce 1991 se nyní jeví jako jeden z nasazených mechanismů.

    2. část

    „Podvodný plán“


    Pro lepší pochopení toho, co se odehrává, se krátce vrátíme k modernizaci KGB za Andropova, což bylo zmíněno v první části tohoto článku.
    Snad nejdůležitější částí této modernizace je doprovodný podvodný plán, jenž byl vypracován proto, aby Západ zmátl při interpretaci toho, co se ve skutečnosti děje.
    Cílem tohoto podvodu bylo zakrýt modernizaci a zdokonalenou profesionalitu KGB pečlivou propagací obrazu, že KGB funguje jako obvykle – to znamená, jako banda „ostrých hochů“.
    Generál Šejna ve svých vysvětleních znovu a znovu zdůrazňoval, jak komunismus funguje: „Nikdy nebylo učiněno rozhodnutí, aniž by zároveň nebyl přijat zastírací plán, který by usnadnil toto rozhodnutí realizovat.“ Podvod je stejně tak velkou součástí ruské kultury, jako je svoboda součástí kultury americké.
    Při odpoutání ruské mafie od KGB během procesu znovuzrození Ruska musel být navržen podvodný plán, aby zmátl lidi v tom, co se děje a proč.
    Obraz ruské mafie, který se vynořil z usedajícího prachu po „rozpadu“ sovětské říše je zavádějící, přesně jak bylo naplánováno.
    Nejúspěšnější podvody jsou ty, jenž jsou namontovány na nějaký pravdivý prvek. V tomto případě byl postup Sovětů zřejmě takový, že své operace organizovaného zločinu zmodernizovali tak, že vypadaly jako operace nezávislé.
    Skutečný charakter mohl být zamaskován umožněním či dokonce zorganizováním nárůstu nezávislé mafie, která měla takové rysy mafie, jak je znal Západ.
    Jádrem modernizované operace organizovaného zločinu pravděpodobně bylo modernizované jádro elitního direktorátu strategické zahraniční rozvědky efektivně skryté před Západem, čemuž nasvědčuje jeho absence v organizačních schématech KGB a GRU v tajných i odtajněných studiích.
    Direktorát strategické zahraniční rozvědky se v podstatě stává supertajnou částí KGB, o níž nemá ponětí ani většina funkcionářů KGB. Jeho úkolem je řídit velmi důležité zahraniční operace, které jsou samotnou podstatou trvalého útoku Ruska na průmyslové země. Terorismus, obchodování s drogami a organizovaný zločin patří do základní sady takovýchto operací.

    Ruce pryč od našeho „spojence“ Ruska

    Bohužel, přesně v tuto dobu dostaly americké tajné služby pokyny k ukončení svých operací a na bývalé nepřátele měly pohlížet stejně jako na naše evropské spojence.
    Částí problému ředitele CIA Teneta může být prostě nedostatek informací o různých „entitách“, jež byly nejvíce viditelné při podporování terorismu.
    Tento problém se však týká faktu, že CIA, jako instituce, při podpoře politicky korektní zahraniční politiky vydala více energie na to, aby zametla zpravodajské informace o sovětské podpoře terorismu, obchodování s drogami a organizovaného zločinu pod koberec, než jí vydala na snahu pochopit a odhalit, co se děje.
    V institučním chápání CIA byly tudíž zakořeněny vážné systémové problémy. Tento stávající problém v roce 1989 ještě zhoršila vnitřní iniciativa s cílem upustit od přesvědčení, že Sověti sponzorují teroristické operace a řídí organizovaný zločin a obchod s drogami.
    President G.H.W. Bush oznámil počátek společného úsilí FBI-CIA-KGB na potírání terorismu, organizovaného zločinu a obchodování s drogami a došlo ke zřízení úřadoven FBI a CIA v Moskvě ke koordinaci a spolupráci s KGB!
    Je těžké si představit nějaký důvod, proč by se sovětské/ruské tajné služby změnily či měnily.
    Rusové zcela jistě nezastavili svůj vývoj balistických střel, nepřestali pracovat na podzemních komplexech velitelských center nebo na vývoji svých ilegálních biologických a chemických zbraních, ani neomezili své zahraniční zpravodajské operace, kterých ve skutečnosti přibývalo za dominantní přítomnosti KGB v Kremlu.
    Ovšemže všechno popřeli. Jako vždycky.

    Ruské vazby na Al-Káidu

    Co se tedy děje? Provedli teroristé z Al-Káidy zářijové útoky skutečně sami nebo měli nějakou pomoc?
    Po útocích se někteří bývalí zpravodajští profesionálové vysmívali myšlence, že se jednalo čistě o operaci muslimských extrémistů. Psali, že se na tom musela podílet nějaká kompetentní cizí tajná služba. Také se vyskytly zprávy, že důležité informace byly teroristům předávány přes ruskou zpravodajskou základnu v Lourdes (Torrens) na Kubě. Je známo, že v roce 2001 se spolupráce mezi Kubou a různými teroristickými muslimskými státy na Středním Východě zvýšila.
    Navíc, jak zdůrazňuje Josef Bodansky („Bin Laden“, nakl. Prima, 1999), od poloviny 90. let bin Ládin využíval ruskou mafii (tj. entity KGB) pro tajné přesuny financí na podporu teroristických operací a k získávání zbraní, výbušnin a dalšího potřebného materiálu.
    Sovětské zpravodajské vazby na vznikající islámské teroristické skupiny byly evidentní počátkem 80. let (i když nebyly tak zjevné, jako jejich vazby na OOP koncem 60. a v průběhu 70. let) a tyto vazby jsou stále aktivní.
    Ve zpravodajských médiích se nyní objevují četné informace o napojení bin Ládina a jeho „firmy“ na bývalé vysoce postavené ruské funkcionáře v letech 2000-2001. Nic z toho by nemělo být žádným překvapením.
    Jak je uvedeno v první části tohoto článku, Sověti měli dlouhodobé infiltrace v muslimské komunitě po celém světě a využívali muslimy k teroristickým akcím už od dvacátých let. V každé vývojové fázi Ládinovy teroristické sítě jsou sovětské/ruské vazby naprosto evidentní, uvádí Bodansky ve své knize „Bin Laden“.

    Zbraně hromadného ničení

    Dnes vyvolává vážné obavy představa, že by nějaká teroristická skupina či stát mohly získat jadernou zbraň či zařízení na její výrobu. Důvodem podobných obav bylo v 90. letech Rusko.
    Až po zářijových útocích a episodě s antraxem, když lidé začali skutečně vyjadřovat své obavy, přišla náhle CIA s odtajněnou částí studie, v níž uvádí, že neexistují žádné informace o tom, že by v Rusku došlo ke krádeži nějaké jaderné zbraně nebo že by tato byla prodána teroristům některou z „entit“ ruského organizovaného zločinu.
    (Zda je tato informace pravdivá či má-li pouze odvést pozornost Američanů, stejně jako v případě katastrofy letadla TWA 800 a bombového útoku na Oklahoma City, to si musí čtenář zodpovědět sám.)
    Ředitel CIA Tenet použil výraz „entita“ pravděpodobně proto, aby vyvolal dojem nestátní účasti. Zdá se, že pojem ruské nestátní entity byl představen následně po rozpadu Sovětského svazu v roce 1991 jako jakýsi zástupný termín, který byl použit k tomu, aby uvedl a charakterizoval problém proliferace jako problém gaunerů a kriminálníků využívajících neutěšené ekonomické situace těch, jenž měli na starosti dohled nad různým arzenálem.
    Tento scénář (podvod?) podporovaly obě strany, aby ukázaly „naši společnou práci“ a aby ospravedlnily přesuny miliard amerických dolarů do Ruska na podporu této činnosti.
    Tyto americké hlasy angažující se ve falešných tvrzeních nepochopily, že takovéto zločinecké „entity“ hrály hlavní roli v sovětských tajných operacích od 20. let, jak dříve řečeno, a že jako takové byly důkladně infiltrovány a bedlivě sledovány ze strany KGB.
    Navíc ty entity organizovaného zločinu, jimž byly náhle uvolněny otěže, když se Sovětský svaz stal Ruskem, byly s největší pravděpodobností pouze pomocnou rukou KGB kryjící zločinecké operace (tj. vybrané složky tradičního ruského podsvětí smíchané s četnými „filiálkami“ řízenými KGB).
    Co je obzvláště evidentní u nově rozbujelého organizovaného zločinu a zejména v ruských bankovních operacích je jasná a dominantní přítomnost jak současných tak bývalých činitelů KGB. (Viz např. Jevgenija Albac, „The State Within a State“, nakl. Farrar, Straus, Giroux, 1994; „Stát ve státě“-pozn.př).
    Je třeba znovu zdůraznit, že vzhledem k tomu, že shromažďování zpravodajských informací v bývalém Sovětském stavu bylo maximálně omezeno, máme tedy hlavně takové informace o tom, co se dělo v Rusku během jeho znovuzrození a následně poté, které Rusové chtějí, abychom měli.
    V tomto ohledu je vyvíjeno značné úsilí na propagaci ruské mafie jako na operaci organizovaného zločinu, která se Rusům nelíbí, stejně jako ostatním národům. Říkají, že mafie tam prostě je a nejsou schopni se s ní vypořádat o nic lépe než ostatní.
    Tomuto argumentu však ubírá na důvěryhodnosti trvalé mlčení (včetně špatné paměti) ohledně masivních státních zpravodajských operací KGB-GRU v organizovaném zločinu, obchodu s narkotiky a terorismu, které byly zahájeny uprostřed minulého století a tradičně neadekvátní západní chápání ruského podvodu, který víc než cokoliv jiného zůstává ve stylu Leninových pokynů Džeržinskému: „Řekni jim to, čemu chtějí věřit.“

    Význam antraxového útoku

    Aby nám došlo, proč je toto nepochopení či asistované sebeklamání tak nebezpečné, zamysleme se nad antraxovou episodou, která se odehrála vzápětí po zářijových útocích. Hlavní směr vyšetřování je nyní evidentně zaměřen na možnost amerického jednotlivce s odpovídajícími schopnostmi, jakým by například mohl být nespokojený universitní profesor mikrobiologie. Pracuje se s předpokladem, že episoda neměla se zářijovými útoky nic společného, to znamená, že simultánní načasování bylo pouhou náhodou.
    To je sice možné, avšak velice nepravděpodobné. Více znepokojující je, že evidentně chybí jakákoliv pozornost, která by směřovala k podezřelým s největšími odbornými znalostmi a jak technickými tak operativními schopnostmi, což je Rusko, Kuba a Čína.
    I když antraxová operace přišla hned po zářijových útocích, operativně byla úplně jiná. V případě 11. září, přestože exploze a oheň zničily téměř všechno, identifikace pachatelů a zodpovědné organizace byla takřka okamžitá.
    V antraxové kauze naopak nevzešel z vyšetřování ani jediný důkaz a přitom nedošlo k žádnému výbuchu či požáru, které by všechno a všechny zničily. Antraxová operace má veškeré znaky – žádnou stopu – odpovídající práci zkušených zpravodajských profesionálů.
    Antraxová episoda ukázala schopnosti neidentifikované nepřátelské síly vyrobit velké množství speciálních antraxových spór a distribuovat je způsobem, který zaručoval, že americká vláda nebude moci utajit informace o tom, co se stalo.
    Skutečná schopnost způsobit strašlivé škody byla demonstrována, aniž by zapříčinila víc než několik úmrtí – zpráva byla jasná. V určitém smyslu je realita této schopnosti mnohem vážnější než zářijové útoky, přesto se nesplétají nitky a téměř se zdá, že se tato episoda nechá vyšumět do ztracena.

    Ta pravá „teroristická“ hrozba

    Implikace antraxové episody ukazují na existující, přítomnou teroristickou hrozbu skutečně děsivých rozměrů a její možné následky.
    Spojené státy a potažmo i Evropa jsou v situaci, kdy naše hlavní nepřátelské režimy (v případě bývalého Sovětského svazu tomu tak bylo přes 80 let, 50 let v případě Číny a 40 let v případě Kuby) zůstávají v podstatě stejné, jakými byly před rozpadem Sovětského svazu.
    Všechny bývalé sovětské republiky a většinu bývalých satelitních zemí vedou bývalí komunisté. Jsou to ve všem, kromě názvu, komunistické režimy a většina má stále kontrolní linie vedoucí do Moskvy.
    Zůstávají v těsném spojení s teroristickými skupinami a zločineckými státy, a tudíž mají možnost podporovat nebo řídit katastrofické sabotážní operace s použitím zbraní hromadného ničení.
    Tyto operace by měly nesmírné sociální, ekonomické a politické důsledky – všechny ve prospěch nepřátelských režimů, počínaje tím v Rusku, Číně, na Kubě a v různých totalitních islámských státech. Znamená to, že zkušená, profesionální zpravodajská služba by měla být relativně snadno schopná provést útok se zbraněmi hromadného ničení na Spojené státy nebo na kteréhokoliv z našich spojenců, aniž by byla odhalena.
    Operativně byly zářijové útoky mnohem obtížnější co do řízení a provedení, avšak následky vážného útoku zbraněmi hromadného ničení (zejména kufříkové jaderné bomby) by byly mnohem katastrofálnější, aniž by se vědělo, že je za takový útok zodpovědný nějaký stát.
    Tato zpravodajská služba by mohla použít teroristickou skupinu jako zástěrku nebo by mohla operaci provést tak, aby by měla všechny známky teroristické operace.
    Lze se tedy divit, že ředitel CIA Tenet měl takové problémy s odpovědí na otázku senátora Bayha?
    Drogy, Rusko a terorismus

    Podle presidentského dekretu jsme ve válce s terorismem a těmi, kdo teroristy ukrývají nebo podporují. Bylo nám řečeno, že to bude dlouhá a těžká válka, která možná nikdy neskončí, což smutně vyznívá jako rétorika ohledně války proti drogám.
    Nikdo nevysvětlil, kdo nebo co patří do řad těch, jenž „ukrývají a podporují teroristy“, kromě finančních sítí na podporu teroristů. Zatímco používání nálepky „státem podporovaní“ bylo za Clintonovy vlády označeno za politicky nekorektní, nikdo významný dosud neprohlásil, že dnešní teroristé jsou nezávislí či soběstační.
    Jak Bodansky opakovaně zdůrazňuje ve své knize „Bin Laden“, významné teroristické operace, včetně těch zorganizovaných bin Ládinem, jsou stále státem podporované, kdy bin Ládin poskytuje státům „přijatelnou zástěrku“.
    Jeho podporu představuje jak aktivní tak pasivní, materiální i morální, východní i západní, muslimská i nemuslimská státní podpora. A jak se ptá senátor Bayh, co když se Rusko a Čína nejen angažují, ale jsou hodně zapletené?
    Pokusil se někdo o to, aby pro presidenta Bushe a jeho válečný kabinet načrtl úplný obrázek těch velmi pravděpodobných variant války s terorismem, včetně různých skrytých entit?
    Myslím si, že nikoliv. Ne proto, že by informace nebyly dostupné, ale proto, že zpravodajská byrokracie prostě sama od sebe nebude poskytovat citlivé informace, a je víc než pravděpodobné, že je nikdo neshání.