Havlova demokracie

Napište svému poslanci, svým senátorům, svému presidentovi!
Pomozte nám zorganizovat demonstraci před Ambasádou České republiky ve Washingtonu!

Pravda musí být vyřčena ohledně.

OSTUDNÉ  REALITY  ZA  KULISAMI  HAVLOVY  DEMOKRACIE


VLADIMÍR  HUČÍN – OBĚŤ ĎÁBELSKÉ KONSPIRACE

    Když prezident Havel hlásal známá slova „Pravda zvítězí nad lží a nenávistí“, pouze krmil národ prázdnými slovy. Prázdná slova od „slavného dramatika a humanisty“, který má kuráž předstoupit před demokratický svět bez jakékoliv známky provinění. A přesto je to právě on, kdo prodal svůj národ zpátky komunistům, kdo s nimi od samého začátku spolupracoval a učinil je součástí své vlády, kdo se tváří, že nevidí korupci a neospravedlnitelné závažné skutečnosti, vše pro malý kousek moci, který mu poskytli bývalí stoupenci totalitního režimu. Přešel doslova z vězení na Hrad, nikoliv jako prezident, na kterého by byl národ hrdý, ale jako opatrovník a ochránce předchozích utiskovatelů. Jaký to úžasný herec!
    Jeho období ve funkci prezidenta je téměř u konce, a on si je toho vědom. Má již naplánováno, že zbytek svých dní stráví s rodinou v Portugalsku u moře, kde vlastní hezký dům. Nedávno koupil ještě jeden pro dceru své ženy. Klid pro svou duši tam však nenalezne. Občan Havel sice za sebou může nechat svůj podvedený národ, může dokonce za sebou zanechat i zlého džina, kterého se nikdy nepokusil uvěznit zpět do lahve, přestože měl moc, aby tak učinil. Nikdy se však nezbaví svého špatného svědomí, a jednoho dne bude muset předstoupit před Poslední Soud.
      Bude tam jistě zmíněna i kauza Vladimíra Hučína ze současné doby. Havel si musí být jistý faktem, že se u tohoto případu praktikuje velká nespravedlnost, kdy doposud nebyly předloženy vůbec žádné skutečné důkazy, a kdy dochází ke trestnímu stíhání a obviňování jenom proto, aby Hučín zůstal za mřížemi. Každý ví, že to není správné. Havel však zůstává hluchým a slepým. Dalo by se říct – nic nového. Jenom další plivanec do tváře národa, od kterého očekává, že jej bude ctít. Zdá se, že zapomíná, že respekt si musí člověk zasloužit. Na druhou stranu, zapomněl toho už tolik.
    Nikdo nenosí rád svoje špinavé prádlo někam jinam, ale pokud již byly všechny prostředky a způsoby „doma“ vyčerpány, a je-li ohrožen život nevinného člověka, pak nezbývá nic jiného, než hledat nějakou pomoc mezinárodně, žádat o mezinárodní veřejnou a oficiální intervenci, hlasitě se dovolávat spravedlnosti. A to je právě to, co nyní činíme pro Vladimíra Hučína.
    Vladimír Hučín stál a bojoval proti komunismu celý svůj život. Bylo mu šestnáct let, když v srpnu roku 1968 ruské tanky vjely do naší země. S tyranií a nespravedlností se poprvé setkal v roce 1971, kdy byl obviněn z narušování komunistické schůze konané v jedné restauraci. Byla to mimořádná schůze, při které se slavilo 50. výročí založení KSČ. Hučínovi bylo tehdy devatenáct let a do této restaurace si šel koupit Colu. Byl zde napaden opilými komunisty, kteří ho zavlekli na toalety, kde mu hlavou tloukli o záchodovou mísu, dokud se tato nerozbila. Jelikož nosil delší vlasy a byl obviněn z narušování veřejného pořádku, byl odsouzen k 10 měsícům v nápravném zařízení. Pro Hučína to znamenalo pouze pevnější odhodlání k boji proti tomuto hroznému systému.
    V roce 1976 byl Hučín na základě aktivity placeného konfidenta StB a KGB Antonína MIKEŠE (krycí jméno „Eliáš“) zatčen a obviněn z protistátní činnosti, a následně odsouzen. Za protistátní činnost byl Hučín znovu odsouzen v roce 1983. Při svých antikomunistických činnostech Hučín rozkryl spojení již zmíněného MIKEŠE s StB a jeho práci pro KGB. Tento fakt lze doložit pravomocným rozsudkem OS v Olomouci ze dne 21. 7. 1993, č.j. 8C 13/91.
    Během represivního komunistického režimu strávil Hučín 40 měsíců za zdmi vězení. Za „demokratického“ režimu (v čele s komunisty), je Hučín držen ve vazbě již více než 5 měsíců (od 7. března)!!
    S politickými „změnami“ v naší republice po listopadu 1989 byl Hučín doporučen tehdy činným Občanským fórem a Konfederací politických vězňů do funkce předsedy Občanské komise. Hlavním úkolem této komise bylo očistit české bezpečnostní složky od všech agentů StB a jejich spolupracovníků.
    Za odbojovou činnost a všeobecně známé aktivity během komunistické totality jej Konfederace politických vězňů odměnila cenou J. A. Komenského a doporučila jej k působení v české zpravodajské službě zvané BIS (česká zkratka), kde posléze pracoval v hodnosti kapitána téměř deset let. Zde se stal předmětem útoků vedených krajními levičáky. Jejich argumentem bylo, že Hučín dosud není plně rehabilitován. Zdá se, že nad procesem rehabilitací v této zemi  dosud dohlíží bývalí zástupci totalitního režimu.
        Proč nebyl Hučín tak dlouho rehabilitován?

    Bylo mu vytýkáno, že během svých protistátních antikomunistických aktivit přechovával nějaké zbraně – byl tudíž nezákonně ozbrojen. Hučínovým protiargumentem je však skutečnost, že po svých osobních zkušenostech s agenty StB prostě musel být z důvodu vlastní bezpečnosti ozbrojen. Jeho nepřítelem byla – mezi jinými – dobře vyzbrojená Lidová milice, o které je všeobecně známo, že byla nezákonnou organizací. Před lety tato organizace terorizovala ty, kteří se nepodřizovali komunistické doktríně.
    Tím Hlavním důvodem, proč Hučínova rehabilitace trvala tak dlouho, je smutná realita, že mnoho státních zástupců a soudců (nejen na regionálních úrovních) je evidentně spjato s komunistickou ideologií a složkami StB, přestože zákon o protiprávnosti komunistického režimu vešel v platnost již dávno.
    Počátkem ledna Hučín od svého zaměstnavatele obdržel bez jakéhokoliv vysvětlení dvouměsíční výpovědní lhůtu ze zaměstnání, nebyl zde zmíněn ani jediný důvod. V rámci této lhůty byl jeho pracovní poměr s BIS ukončen s okamžitou platností ke dni 16. února 2001, přestože se Hučín v této době nacházel v pracovní neschopnosti.
    Ředitel BIS, Růžek, později vysvětlil, že důvodem k výpovědi bylo to, že Hučín neuposlechl rozkazu uvést jména svých informátorů – své zdroje. Hučín se proti tomuto okamžitě odvolal. Na jeho odvolání nepřišla dosud žádná odpověď. Ve svém odvolání Hučín upozorňoval na zákon o BIS, a to na ustanovení §15/3, zákona č. 154/94 Sb., kterým je naopak ukládána povinnost ochrany zdrojů informací.
    Během své služby u BIS byl Hučín považován za vůbec nejlepšího důstojníka. K této záležitosti se v médiích vyjádřil bývalý šéf BIS, dnes advokát Stanislav DEVÁTÝ, který prohlásil, že Vladimír Hučín byl jedním z jeho nejlepších lidí a že jeho psychotesty byly vždy vyhodnoceny mezi nejúspěšnějšími.
    Dnes jsou dokonce trestně stíháni i dva z jeho kolegů. Spolupracovali s Hučínem jak na komunistickém tak pravicovém extrémismu.
    Stíhání také hrozí Částečkovi, bývalému řediteli BIS v Olomouci, pod kterým Hučín pracoval. Ten byl ze své funkce ředitele koncem minulého roku záhadně odstraněn. Tento člověk o Hučínovi veřejně uvedl, že to byl jeden z nejpilněji pracujících důstojníků, jež svou práci vykonával s nejřádnější péčí a svědomitostí. Za tato slova nyní čelí trestnímu stíhání!
    Je až neuvěřitelné, že naše společnost je manipulována a řízena těmi, kteří jsou evidentně zkompromitováni bývalým komunistickým režimem. Skutečnost, že bývalí důstojníci a spolupracovníci StB spolu s bývalými členy tyranské komunistické strany zastávají nejvyšší státní a veřejné funkce v zemi je, upřímně řečeno, alarmující!
    Vládnoucí strana sociální demokracie je zkompromitována ministrem zahraničí Janem KAVANEM ( v StB záznamech pod krycím jménem „KATO“), ministrem vnitra GROSSEM (bývalým aktivním členem SSM), SLOUFEM, spolupracovníkem bývalého totalitního režimu – nyní poradcem premiéra Zemana, a jinými. Zcela určitě se nejedná o typ sociální demokracie, kterou můžeme vidět v jiných evropských zemích.
    Komunisté a levičáci dneška využívají veřejnou nespokojenost s výsledkem „sametové komedie“ ve svůj prospěch.
    7. března 2001, mezi 7.30 a 8.00 ráno, opouští Vladimír Hučín svoji rodinu a odchází do ordinace svého lékaře, kde je objednán na jakýsi speciální test. Před nějakou dobou se u něj objevily problémy s vysokým krevním tlakem. Na cestě tam je zadržen a jeho rodina nemá  o této situaci celý den ani potuchy.
    Přibližně kolem šesté hodiny večer přijelo k Hučínům asi 30 policistů spolu s Hučínem v poutech. Zahájili domovní prohlídku – žádné třetí osobě nebyl povolen přístup. Tato policejní razie trvala téměř 14 hodin! Hučín byl celou dobu přítomen a pouta mu po celou dobu nebyla ani na minutu sňata.
    Během domovní prohlídky policie našla jeden dokument, rozbušku a nějaké náboje – některé náboje byly údajně pro samopal. (Hučín je držitelem legálního zbrojního průkazu). Dokument obsahoval zprávu o antikomunistických aktivitách v roce 1989. V dokumentu bylo zmíněno Hučínovo jméno.
    V bytě jeho matky (bydlí ve stejném domě jako Hučín) policie našla dvě malorážky a nějaké náboje. Hučínova matka měla tyto v úschově pro jednoho přítele rodiny, který musel do nemocnice a již se nikdy pro ně nevrátil. Před několika lety zemřel. Tyto zbraně a náboje tedy zůstaly tam, kde je zanechal.
    Hučínova matka, Anna Hučínová, byla později obviněna z nedovoleného ozbrojování. Od tohoto obvinění bylo však upuštěno poté, kdy jí byla Havlem udělena presidentská milost, kterou s díky přijala. Anně Hučínové je 73 let.
    Policejní razie vůči Hučínovi skončila následujícího dne v 7.15 ráno a policie s Hučínem v poutech odjela. Kolem desáté hodiny dopoledne přijelo několik policistů a pyrotechniků, kteří prohledávali blízký židovský hřbitov. Žádným civilistům nebyl po dobu neohlášené razie, která trvala několik hodin, umožněn přístup na hřbitov.
    V této dotčené oblasti existují levicové noviny s názvem NOVÉ BRUNTÁLSKO, jejichž vydavatel hraje významnou roli v Hučínově kauze. Jmenuje se LUDVÍK ZIFČÁK, krajní levičák, bývalý důstojník StB, nyní předseda Komunistické strany v dané oblasti. Zifčák je ten, jež tak pěkně sehrál svoji estébáckou roli „mrtvého studenta RUŽIČKY“ během známé studentské demonstrace v roce 1989.
    Ve svých novinách Zifčák uvádí mnoho podjatých a nepravdivých informací týkajících se tohoto případu. Též veřejně propaguje krajní levici, což je v rozporu s českými zákony.
    O této policejní razii na hřbitově napsal, že „policie našla takové množství výbušnin, že by to stačilo na zničení několika domů.“
    V policejní zprávě se píše, že byla nalezena jedna plastová láhev a bílá plastová střepina „možná pocházející z rozbušky.“
    Toto je naprosto dokonalá ukázka toho, jaké metody policie používá v Hučínově případu, jejich nouze o důkazy, na jejichž základě se snaží držet Hučína za mřížemi.
    Dne 9. 3. 2001, na žádost státní zástupkyně v Přerově Lenky ŠROMOVÉ a se souhlasem soudkyně OS v Přerově Emilie RICHTEROVÉ, která svůj souhlas zdůvodnila „silnými obavami“, že by zadržený mohl na svobodě mařit vyšetřování a ovlivňovat svědky, byl Vladimír Hučín vzat do vazby, která je součástí pankrácké věznice v Praze. (Porovnejte tuto „starost“ soudkyně k rozhodnutím ve známých kauzách Koženého – Harvardské fondy, Železného – TV Nova a tolika dalších, kteří běhají na svobodě. Nemá význam jmenovat je všechny; snad někdy příště. Pěkné počtení je zaručeno.)
    Hučín má dva obhájce, Milana HULÍKA a Stanislava DEVÁTÉHO, kteří oba od samého začátku protestují proti pozoruhodně podivným postupům, jež se během vyšetřování praktikují.
    Oba sdílejí stejný hněv, frustrace a obavy nad následujícími fakty:
        Je jim bráněno ve styku s klientem (!!)
    Zákon říká, že obhájce může navštívit svého klienta kdykoliv, ve dne či v noci (24 hodin). Proto jsou veškerá zabraňování a omezování aplikovaná státní zástupkyní ŠROMOVOU protizákonná a jsou předmětem trestního stíhání!
     Není jim umožněno nahlédnout do Hučínova spisu kdykoliv si tak přejí učinit nebo kdykoliv je tak zapotřebí.
      Policie několikrát sdělila tisku, že Vladimír Hučín je podezřelý coby pachatel výbuchů v Přerově, avšak dosud nebylo vzneseno obvinění a nebyly předloženy žádné důkazy. Hučín je dodnes trestně stíhán a držen ve vazbě za něco, co má v našem právním systému nanejvýš charakter přestupku. Horečnatě se hledají alternativní obvinění, aby se mohlo zdůvodnit trestní stíhání Hučína a jeho zadržování.
      Ordinace doktora CHMELAŘE (Hučínův obvodní lékař) byla navštívena ředitelem inspekce BIS PANAŠEM a dalším mužem v době, kdy byla přítomna pouze zdravotní sestra. Dožadovali se Hučínovy zdravotní dokumentace, která jim byla sestrou poskytnuta. Chtěli také prohlédnout záznamy na doktorově počítači, ale tentokrát sestra jejich požadavku nevyhověla a nahlédnout do počítače nedovolila. PANAŠ poté hodil na stůl svoji navštívenku s arogantními slovy, že očekává telefon od doktora co nejdříve, v jeho vlastním zájmu. Proti tomuto jednání podal doktor dne 7. března 2001 stížnost u Státního zastupitelství v Přerově. Dodnes neobdržel žádný dopis, který by říkal, že se věc bude řešit.(!!)
    Jedna podivnost za druhou. Obhájce HULÍK říká, že se nikdy předtím nesetkal s tak podivnými okolnostmi a omezováním, dokonce ani během dob totality.
      Vladimír Hučín je doposud obviněn ze šesti trestních činů:
        1.neuposlechnutí rozkazu
        2.nedovolené ozbrojování
        3.ohrožování utajovaných informací, neoprávněné nakládání s osobními údaji
        4.zneužití pravomocí veřejného činitele
        5.šíření poplašné zprávy
        6 účast na podvodu
        ad1) Pro toto obvinění nejsou podklady, jak již vysvětleno výše (ochrana informátora). Že Hučín neudal jména svých informátorů – za to by měl být povýšen, nikoliv trestně stíhán a vyhozen ze zaměstnání.
        ad2) Nejsou vůbec žádné důkazy. Dvě zbraně byly nalezeny v bytě Hučínovy matky, byla obviněna a později omilostněna presidentem. A jak dříve uvedeno, Hučín je držitelem zbrojního průkazu.
        ad3)  Utajované informace v tomto případě tvoří jména a adresy agentů StB a spolupracovníků. Jejich Seznam byl již dávno zveřejněn Petrem CIBULKOU. Seznamy jsou stále komukoliv k dispozici v tištěné formě nebo na Internetu. Pro toto obvinění nejsou tudíž opět žádné podklady. Hučín některé dané údaje použil při svém rehabilitačním řízení a také při své práci.
        ad4 + ad5)  Hučín instruoval jednu určitou osobu, aby v médiích, na veřejnosti, ve státních orgánech atd. šířila zprávy o krajně levicových aktivitách v oblasti severní Moravy. Jednalo se o „šíření poplašné zprávy“? NE! Každý v této zemi čte denně v novinách o praktikování těchto aktivit – a nejen v oblasti severní Moravy. (!!)
        ad6) Toto obvinění se vztahuje k době, kdy byl Hučín ze zdravotních důvodů práce neschopný. Když jej vzali do policejní vazby, vězeňský doktor tuto pracovní neschopnost ukončil, přestože Hučín trpí vysokým krevní tlakem. A přirozeně, byl-li v pracovní neschopnosti předepsané svým obvodním lékařem, pobíral na svůj účet v bance nějaké peníze od zdravotní pojišťovny. Jak s tím asi mohl cokoliv udělat, když je za mřížemi? To přece nemyslí vážně!
Člověka musí zákonitě napadnout, proč (se stejně pilným úsilím) policie nevyšetřuje a trestně nestíhá ty zločince, kteří záměrně a úmyslně sabotují dnešní demokratický vývoj v České republice.
    Vladimír Hučín poukazoval na rostoucí nebezpečí krajních levičáků v čele (ve svém regionu) s Ludvíkem Zifčákem – zmíněn výše jako estébácký „mrtvý student Růžička“ – bývalým důstojníkem StB, který dnes vede Komunistickou stranu Československa, Československou dělnickou stranu, a který veřejně prohlašuje, že bude bojovat parlamentním i neparlamentním způsobem za to, aby byl znárodněn větší průmysl, a slibuje veřejně, že všechny ty, co mají na svědomí demokratický vývoj, dostane před soud!
    Jaký je to ten neparlamentní způsob?
    Zifčákův spolupracovník DAVID PĚCHA přímo naznačil, že v krajním případě může jít i o boj se zbraní v ruce – tzn. násilím.
    Přesně v den, kdy Česká republika vstoupila do NATO (12. března 1999), došlo k výbuchu policejní stanice v Přerově-Předmostí. Během tohoto bombového útoku zahynul jeden policista (Stanislav Podepřel). Levičáci za tento čin svádí zodpovědnost na Hučína, což je samozřejmě nesmysl.
    V době, kdy je již komunismus právně prohlášen za zločinný, sedí jako členka Komise pro kontrolu BIS ZUZANA RUJBROVÁ, členka „nové“ komunistické strany České republiky (!!), která o Hučínovi veřejně prohlašuje, že tento byl teroristou v dobách bývalého režimu a je jím dodnes.
    Propojení parlamentní Komunistické strany s krajní levicí je dobře známé. Je také víc než jasné, že Rujbrová nemá v takovéto komisi co pohledávat.
    Vladimír Hučín odmítá všechna obvinění vznesená proti němu a prohlašuje je za záměrně vykonstruované. Říká, že se postupně stal „nežádoucím“ kvůli zdůrazňování skutečnosti, že bývalí komunističní stoupenci řídí státní správu.
        Řekl (když soud odmítl veřejný výslech):
        „Mám zato, že rozkrývání komunistických zločinů by mělo probíhat pod kontrolou veřejnosti a médií. Chápu, že komplot, který byl na mne připraven s pomocí BIS, policie a státního zastupitelství, je mimořádně rafinovaný. Já už dnes ale vím, že přijde doba, kdy já budu vítězem a kdy obžalovaní budou ti, kteří tento komplot osnovali. Jedná se o komunistické zločince, kteří se skrývají pod rouškou demokracie, a pod různými aktivitami dosud působí na těch nejvýznamnějších místech. Dělal jsem problematiku subverze, dysfunkce státní správy, a dostal jsem se k velmi významným informacím, které se rovněž týkají prověrky Státního zastupitelství v Přerově, což mohu doložit. Proto jsem byl izolován, proto celý komplot vznikl.“. „Dokument, který byl nalezen při domovní prohlídce, se nazývá „Zpráva o nepřátelské činnosti aktivních jednotlivců a skupin z řad antisocialistických sil v okrese Přerov“. Tato zpráva byla vypracována v roce 1989 o činnosti oponentů režimu, kde jsem já opakovaně zmiňován jako výrazná osoba, angažující se proti socialismu. Dokument je podepsaný náčelníkem StB v Přerově Zdeňkem BLAHETOU, který je blízký známý zde přítomného pana státního zástupce. To jsem chtěl říct k těm utajovaným skutečnostem, protože, pane státní zástupče, je jen otázka času, kdy to praskne. K mým novým obviněním jsou využíváni agenti bývalé StB, kterým jsou dávána krycí jména, jako např. Josef Dvořák.“ (Pozn.: jedná se o Jiřího METELKU, blízkého spolupracovníka bývalého důstojníka StB Ludvíka Zifčáka.)
    Vladimír Hučín je stále ve vazbě a několik žádostí, které podali jeho obhájci, bylo vyšetřovatelem Ondřejem STARÝM a soudkyní Emilií RICHTEROVOU zamítnuto. Co je horší, soudkyně Richterová v současné době naopak potvrdila návrh vyšetřovatele na přezkoumání „duševního zdraví“ Hučína. Své rozhodnutí ospravedlnila výrokem podle totalitního mustru: „Hučínova trestná činnost je tak rozsáhlá, a BIS natolik významná instituce, že přezkoumání duševního stavu Hučína je na místě.“ (Bez ohledu na skutečnost, že neexistují žádná právoplatná odsouzení ani žádné důkazy!)
    Vladimír Hučín, oběť konspirace, se odmítá dobrovolně podrobit takovémuto typu vyšetření. Vyskytly se i náznaky toho, že v průběhu vazby došlo k pokusům podat mu drogy.
    Zdá se, že současným plánem je umístit Hučína do blázince na „pozorování“. Tato možnost musí být potvrzena soudkyní. Ta nepromarnila žádný čas. Ondřej STARÝ, vyšetřovatel, uvedl: „Existují indicie, které svědčí pro to, že je zapotřebí zkoumat duševní stav obviněného. Ten to ale odmítl, proto jsem požádal o nařízení zkoumání v ústavu. Jsem přesvědčen o tom, že je to v jeho prospěch.“
    Hučínův advokát (Devátý) se ohradil tím, že všichni zpravodajci museli pravidelně procházet psychotesty. Poznamenal: „Hučínovy testy byly vždy zcela v pořádku. Odborné posudky nic nesignalizovaly. Mám obavu, že ho chtějí zbavit svéprávnosti a elegantně se tak toho případu zbavit.“
    Zatčení a zadržování Hučína znepokojuje odpůrce bývalého totalitního režimu, kteří neustále žádají o pomoc presidenta, parlament a jiné státní orgány, přátele a veřejnost v zahraničí.
    V České republice Hučína podporují občanské komise, politické strany Pravý Blok a KAN, všechny pobočky Konfederace politických vězňů a široká veřejnost.
VE JMÉNU SPRAVEDLNOSTI A LIDSKÝCH PRÁV! PŘIDEJTE NA PROTEST SVÉ HLASY K NAŠIM!

Hana Catalano a přátelé, Česká republika

Důležitá informace:
      V pondělí 10-09-01 bude celá Amerika slyšet o případu Hučín, o státní správě řízené bývalými komunisty a estébáckými přisluhovači. Nikdo si dnes už nedělá žádné iluze o zákulisí Havlovy demokracie.
Relace na National Radio v USA (N.Y.) se jmenuje Barry Farber Show, s co-hostem Betsy Gibsonovou. Hovořit bude J.R. Nyquist spolu s našimi krajany a dalšími lidmi, kteří již dávno „prohlédli“.
Celý pořad bude autenticky nahrán, abychom všichni slyšeli, aby i „oni“ slyšeli.
Připravuje se demonstrace za pomoci amerických přátel, kteří vidí do „zákulisí“ a jsou přesvědčeni o Hučínově nevině. Akce se uskuteční před Velvyslanectvím České republiky ve Washingtonu.