Hana Catalano, únor 2004

Soudní proces s Vladimírem Hučínem musí být veřejný!

          Zločinecký komunistický režim uchopil v minulosti pevně moc po soustavné a cílené destrukci tehdy existujícího demokratického právního řádu. Uvedl v platnost zákony nové, zákony totalitního režimu, které však ani sám nerespektoval, z čehož plyne, že odpor proti němu byl zcela legální již tehdy. Neomezená moc komunistických a estébáckých zločinců a jejich zvůle rozhodovaly o majetku, životech i smrti našich spoluobčanů. Občan se stal otrokem, majetkem státu. Tento vlastnický vztah se zažil natolik, že i dnes mají naši postkomunističtí představitelé a správci věcí našich veliké problémy pochopit a respektovat skutečnost, že v každé civilizované zemi úspěšně praktikující demokracii je stát majetkem občanů a nikoliv naopak. Jakákoliv funkce ve státní/veřejné sféře je placena občany – volení zástupci plní dočasně pouze čestné funkce správy věcí všech občanů. Většina takových občanů si nepřeje, aby moc rozhodování byla beztrestně zneužívána, aby ji měli v rukou ti, kteří se zpronevěřili morálním a demokratickým zásadám v období totality, nebo ti, kteří tyto zásady dokonce porušují dodnes.

          Vladimír Hučín jako důstojník bezpečnostní služby pracoval na očistě naší nové společnosti hlásící se k demokracii a do světa propagující znovuzavedení a dodržování jejích principů. O tom, že skutečnost je naprosto jiná, dnes pochybuje jen málokdo. V. Hučín se svým systematickým a důsledným rozkrýváním činnosti extrémní levice a odhalováním osob zkompromitovaných zločineckým komunistickým režimem, které dodnes fungují ve významných funkcích státní správy a za peníze daňových poplatníků ovlivňují dění ve společnosti, stal nepohodlným a nežádoucím. Scénář k jeho umlčení připomíná scénáře procesů 50. let (např. kauza Krčmaň a jiné). Máme zde „utajované“ svědky, „utajované“ skutečnosti, arzenál zbraní a výbušnin, několik narychlo vyfabulovaných obvinění, nezákonnou délku vazby a následný nucený pobyt V. Hučína na psychiatrickém pozorování, nezákonné odposlechy a další nechutné praktiky. Samotný průběh zatýkání a domovní prohlídky (spolu s dalšími skutečnostmi celé kauzy) by jistě zaujal tvůrce akčních filmů. I erudovaní obhájci se s takovýmito praktikami „štvaní zvěře“ dosud ve své praxi nesetkali.

(Podrobné informace ke kauze V. Hučína lze najít na www.hucin.com, související články pak na www.freewebs.com/vanek/ a na www.aaawebpages.cz.)

          O cílené a promyšlené akci k umlčení V. Hučína svědčí kromě již dříve zveřejněného i současný vývoj situace před nadcházejícím pokračováním procesu. Jedním z utajovaných klíčových svědků tohoto procesu má být Vlastimil Švéda (krycí jméno Slávek). Ten shodou okolností figuruje i v jednom z pomalu (ale jistě) probíhajících rehabilitačních řízeních V. Hučína, týkajících se jeho aktivit ve III. protikomunistickém odboji v totalitním období. Okresní soud v Přerově zbavil 18. 12. 2003 V. Hučína obvinění z nedovoleného ozbrojování (týká se r. 1976) a tehdejšího svědka Švédu označil za nedůvěryhodného. Švéda tehdy do tajných protokolů uvedl, že Hučínovi dodával bomby.

          Státní zástupkyně JUDr Jana Staňková se však proti tomuto soudnímu rozhodnutí odvolala, nesouhlasí s hodnocením Vlastimila „Slávka“ Švédy. A to i přesto, že se v rámci řízení jistě seznámila s psychiatrickým posudkem na zmíněného Švédu. Účel však opět světí prostředky. Paní Staňková musela reagovat, tak jak reagovala, aby kolegyně státní zástupkyně JUDr Lenka Šromová (žalobkyně v současném utajovaném procesu V. Hučína) nepřišla vzhledem k danému výroku přerovského soudu o „klíčového utajovaného svědka“ v nadcházejícím pokračování vykonstruovaného procesu.

          Vlastimil Švéda byl již v roce 1977 shledán druhotným psychopatem. Posudek si nechala zpracovat tehdejší komunistická bezpečnost na základě toho, že „Slávek“ si vymýšlel či zveličoval určité skutečnosti nahlašované svému řídícímu orgánu z StB. Tím byl dlouhodobě kapitán StB Milan Mraček, který se po listopadovém „převratu“ přemístil na policejní akademii do Holešova. Tam dodnes působí i nomenklaturní kádr Jan Murček v čerstvé hodnosti plukovníka. Mraček musel po odhalení Hučínem akademii opustit, Murček se usilovně soudí o svou „čest“; do důchodu už nemá daleko.

          Bude jistě zajímavé slyšet, co nám tento utajovaný svědek - neléčitelný fabulátor „Slávek“, sdělí. Možná je něco ukryto u Hučínů za komínem, o čem ještě nemáme ani tušení!

          Bude však hlavně nesmírně zajímavé slyšet jména všech těch, co se na režii „štvanice“ na V. Hučína podíleli a podílejí, jakou mají minulost a jaké funkce zastávali v dobách „třídního boje“ – a hlavně, v jakých funkcích slouží lidu dnes.

          A Vladimír Hučín, široká veřejnost i média právě z těchto utajovaných důvodů v pozadí celé ostudné kauzy zásadně trvají na veřejném průběhu procesu.